Rok 2009 utekl jako voda a po zimním spánku jsem odstartoval novou sezónu, stejně jako v loňském roce, závodem s názvem Listonošův krpál. Jak už pojmenování závodu napovídá, jedná se o běh do vrchu, který jsem si tak v minulé sezóně oblíbil. Běh se konal 14.3.2010 v blízkosti vlakové stanice Jarov, kousek za Zbraslaví. Ačkoliv jsem toho moc přes zimu nepotrénoval (spíše šlo o udržení už tak mizerné fyzické kondice), chtěl jsem si přesto vylepšit své osobní maximum na této trati. Mé plány na lepší výkon zhatila druhý den rekognoskace terénu trati. Jelikož doma ve Vlašimi nebylo již několik dní po sněhu ani památky, silnice a chodníky byly suché, nepředpokládal jsem, že trať bude tak pestrá. Večer jsem ještě uvažoval, že si přibalím tretry. Bohužel jsem je do báglu nedal a to byla chyba, ne nadarmo se říká, že první rozhodnutí je správné. Touto volbou závodní obuvi jsem se připravil o pohodlí a tak trochu o bezpečnost během závodu. Kdybych měl tedy specifikovat povrch tratě vypadalo to asi takto: asfalt (jediný pevný povrch), voda, led, sníh, bahno.
Ilustrační foto z roku 2009
Dlouho před startem jsem si promýšlel strategii s jakou do závodu půjdu. Nakonec to bylo jednoduché rozhodnutí. V klidu a bez nervozity jsem se postavil na start do první linie, což obvykle nedělám, ale zvolená strategie si to žádala. Po odstartování jsem běžel spolu asi s pěti závodníky v předu a snažil se na asfaltu získat co nejlepší výchozí pozici před ledovou plochou. Věděl jsem totiž, že tady dosti ztratím a dotáhnou se na mě závodníci s tretrami. V první části zledovatělého povrchu byly vyjeté koleje od automobilů. Tyto úzké kolejnice byly mým jediným možným místem, kde jsem mohl předvádět ještě běh. Jakmile ale došlo na celistvou ledovici, slyšel jsem po chvilce cvakot hřebů treter a v zápětí několik chlapů před sebou. Já si připadal v těch botaskách jak baletka, hotové labutí jezero. Konečně přišlo prudké stoupání s několika serpentýnami. Místy byl led a na úzké cestě by byl pád asi nemilý, proto jsem běžel opatrně. První závod a hnedka se zmrzačit, se mi opravdu nechtělo. Po krušném vystoupání už byla dokonce závodu rovinatá pasáž a na ní ze začátku povrch v kombinaci sníh a bahno, takže jsem se teďka pro změnu bořil - pestrý to závod.Zbytek závodu, zhruba 600 m jsem už dokončil v poklidu. V konečném účtování jsem zaujal v tomto 3km běhu do vrchu šestou příčku, což bylo pro mě pro tuto chvíli uspokojující. Všichni závodníci a závodnice dokončili závod ve zdraví a nikomu se nic vážného nestalo, alespoň já jsem tedy nic nezpozoroval.
Žádné komentáře:
Okomentovat