neděle 8. listopadu 2009

Bůvolák - silnější nohy vyhrávají

Když se řekne státní svátek, každý si vybaví volno a samozřejmě si každý rád přispí. U mě to bylo však jinak. Ve středu 28. října, kdy byl letos státní svátek (den vzniku samostatného československého státu), jsem se zúčastnil posledního běhu ze seriálu "Běhy do kopce v Praze a okolí". Tentokrát jsem vyrazil už v půl osmé ráno z Vlašimi na závod s názvem Bůvolák, který nese toto pojmenování zcela oprávněně. Běh v pražských Hodkovičkách je specifický jako vždy prudkým kopcem, ale tentokrát byla trošku změna oproti ostatním závodům. A to taková, že se trať neběžela pouze jednou, ale hned čtyřikrát. Ano čtyřikrát, každý závodník tedy musel absolvovat 4 x 540 m s převýšením 35 m.
Časy měřeny nebyly, důležité bylo pouze umístění v každém běhu, z něhož pak vyplynulo celkové umístění. Mezi každým během byla pauza zhruba 8-10 minut, během které se závodnici a závodnice přesouvali zpět na start z vrchu a snažili se všemožně zmobilizovat síly na další běh. Tento závod bych zařadil tedy mezi ty náročnější.

Fotografie ze závodu Bůvolák - autor Miroslav Kratochvíl

První běh byla pro mě taková svižná, ale přesto uvolněná pětistovka. Měl jsem sice jednoho běžce na dosah před sebou, ale nebláznil jsem, čekalo mě to ještě třikrát. Při přesunu na stanoviště startu, jsem pomalu klusal, abych uvolnil nohy. Druhý běh bylo pole závodníků více roztahané něž poprvé a pomalu se ukazovalo, kdo na co má. V závěru tohoto pětikila se na mě dotahoval jeden chlapík, tak to jsem raději zabral a pozici uhájil. Síly jsem sice neušetřil, ale ani můj soupeř ne, ale já souboj vyhrál, což mě hřálo.
Nohy se zdály být pomalu těžší a to byla teprv odběhnutá polovina. Po odstartování třetí části se mi z neznámého důvodu a z ničeho nic zvedl, jak se říká, kufr, že jsem byl nucen zastavit. Po chvilce se to vrátilo do normálu a byl jsem schopen běžet, ale to už byla většina fuč. Přesto jsem to doběhl, abych měl započteno umístění, sice mizerné, ale nechtěl jsem závod vzdávat. Do poslední části jsem šel s tím, že tam nechám všechno co ve mě zbylo, ale to asi všichni závodníci. Tuto poslední část jsem dokončil nadoraz svých sil se zaťatými zuby. Po protnutí cílové čáry jsem mohl z tohoto svátečního sportovního klání odejít s dobrým pocitem, i přes ten stále pro mě nevysvětlený exces z třetí části závodu. Celkově jsem se umístil na sedmém místě, s kterým jsem byl tentokrát spokojen.

V konečném součtu jsem se v lize "Běhů do vrchu v Praze a okolí" umístil na 13. místě. Prvotní plán byl být do první desítky (chyběly pouze 3 bodíky na 9.místo), což se sice nepovedlo, ale některé závody byly letos prostě pro mě v nevhodnou dobu a měl jsem jiné priority. Zúčastnil jsem se tedy celkem 7 z 20 závodů. Příští rok se opět určitě na těchto bězích ukáži.

1 komentář:

  1. Ahoj Tomáši, se zájmem jsem si přečetla tvůj blog k Bůvolákovi. Došlo tam opět k nějakým pochybením ze stran organizátora, takže chceme do příštího ročníku seriálu minimalizovat počet chybek. Já jsem třeba nikdy na tomto závodě nebyla-jsem víc turistka než běžkyně, jak všude vehementně zdůrazňuju, ale právě jsem slyšela i kladné odezvy na tenhle závod. Zápory:1)ředitel závodu nedodal propozice, aby mohly být zveřejněny na stránkách Kopce
    2)výsledovka byla dodána s týdenní prodlevou, což v dnešní době elektronického světa a Internetu je až nepochopitelné...
    Ale na druhou stranu jsem zas slyšela hlasy na zachováni tohodle závodu v Kopci...
    Zdraví Jana Požgayová-administrátor webu Kopce

    OdpovědětVymazat